Frčím na zápas z Prahy, vlaky kupodivu jedou přesně, takže si můžu dovolit i zjištění, že „sokolovna“, kterou jsem našla na mapě, ničím podobným nikdy nebyla, a po navigaci od domorodců dorážím na místo utkání jako první z našeho týmu. Hmm, ale jak se dostat přes zamčené dveře? - Na moji otázku odpoví taťka, který přichází chvilinku po mně, musí se přeci zadem!
Vcházíme do místnosti, kterou již pan Starý připravil na zápas (stejně mají v Chocni nezvyklé praktiky - nechat všechno odedřít jednoho člověka). Prohodíme pár slov a jdu se mrknout po zbytku týmu - právě včas, vidím jen jejich záda, to jak se vzdalují bojovat s hlavním vchodem. Výborně, jsme na místě a v plné síle, můžeme začít!
Úvod není nijak překvapivý. Taťka dává po pár minutách za remis a mizí na vlak, což je po minulých zkušenostech s našimi soupeři jedna z nejlepších věcí, co se dá udělat. Na osmičce prohrává Petr Pospíšil s papírově nejsilnějším protihráčem a David Komárek na jedničce vítězí.
Jeden a půl bodu pro oba týmy - co bude dál? Láďa nabízí remízu, jeho soupeř odmítne a záhy ztratí figuru. Hurá! Vypadá to, že střelce získal i Kuba (byť za dva pěšce), tudíž bychom se mohli ujmout vedení, ale ouha, zdání klame a Kuba je udolán. Naštěstí v Láďově případě se hra vyvíjí dle očekávání a vítězí, 2,5 : 2,5.
Zahraju „zničující“ tah a soupeř udělá dlouhou rošádu - a ejhle, na tuhle možnost jsem v propočtu zapomněla. Překvapením si nevšimnu zisku figury. Soupeř taky ne, takže ji schlamstnu o tah později.
3,5 : 2,5 a největší drama je tady... Tentokrát to leží na Markovi s Milošem. Marek má pěšce víc, ale je pod tlakem, poslední dobou často remízoval, takže mu věřím, že to nepokazí, ale stát se může cokoliv. Miloš by mohl půlit, ale má málo času a opakuje pozici, bohužel zrovna v situaci, kdy mu soupeř může sežrat pěšáka, což se napodruhé stane.
Jdu se vyvětrat na chodbu a za chvíli přichází David se skvělou zprávou: Miloš vyměnil věže a asi vyhraje! Úžasný zvrat po pár minutách :)
Ale všechno se ještě vleče a vleče. Trochu mě fascinuje okamžik, kdy se pan Doseděl (Milošův soupeř) vrací nahoru po schodech s mobilem u ucha a ještě se nás ironicky táže, zda mu nechceme pohlídat dorostence. - Kapku drzost, ale budiž mu odpuštěno, přinesl další bod našemu týmu.
Milošova výhra je zároveň výhrou Poličky nad Chocní, takže Marek si může oddechnout. Po téměř šesti hodinách končíme stavem 5:3.
Doufám, že kluci vezmou pivní rezervu i příště a nadále se bude dařit! Ťuky ťuky na dřevo a na závěr tupý veršík:
„Dlouho tahal Doseděl,
vedení si přeseděl!“