Po nepříliš dobrém startu do letošní sezóny se snad blýská na lepší časy. V úvodních 4 kolech naše Áčko zaznamenalo pouhou jednu těsnou výhru 4,5:3,5 nad týmem Polabin D a 3 prohry, sice těsné, ale popravdě řečeno zasloužené. A tak se před zápasem v Žamberku nebezpečně přiblížilo sestupovým vodám, navíc ani Žamberským se v začátku soutěže moc nedaří (2 prohry a 2 remízy), a tak jsem tento zápas musel označit jako boj o záchranu.
O výhře Poličky rozhodli: Lorenc, Houška, Švub a Smejkal, kteří vyhráli, remízou přispěli oba Kastneři a Stodola. Zápas se vyvíjel vcelku vyrovnaně a o naší výhře rozhodli až poslední 3 výhry ze stavu 2,5:2,5. Jako první remizoval Zdeněk Stodola, v pozici, kdy soupeř nevěděl kudy dál se zatoulanou dámou a po její výměně by přišel o veškerou výhodu, přijal Zdeňkovu nabídku remízy. Myslím, že udělal dobře, protože Zdeněk cestou na zápas tvrdil, že nebude mít se soupeřem slitování. Po mojí výhře jsme se dostali do vedení 1,5:0,5. Soupeř v dosti nepřehledné pozici přehlédl pěšce a podle hesla: „ Než hrát s pěšcem méně, ať se raději něco děje“, obětoval ještě kvalitu. K mému štěstí se ale nedělo vůbec nic, a tak se soupeř za pár tahů vzdal.
Vedení nám nevydrželo dlouho, chybou a ztrátou figury v mírně horší pozici se o to „postaral“ Milan Charouz. O posun skóre na 2,5:2,5 se zasloužili oba Kastneři. Olda na první šachovnici se nechtěl v zajímavé pozici pouštět do složitých zápletek a riskovat případnou prohru, zkušeně ohodnotil ostatní naše pozice (Lorenc i Švub směřují k výhře) a podepsal se soupeřem smír. Kamil v pozici, která by směřovala pravděpodobně do remízové koncovky, dostal nabídku remízy a vzhledem k ostatním pozicím jsem mu doporučil nabídku přijmout, stav je tedy 2,5:2,5. Olda Lorenc ve věžové koncovce uplatňuje svoje zkušenosti a postupem dobírá pěšce za pěšcem, když už jich má o 3 více, soupeř vzdává a nemůže pochopit, jak se to mohlo stát. Ono věžovky jsou věžovky a Olda je Olda, takže vedeme 3,5:2,5 a hrají se poslední 2 partie.
V jednu chvíli mi až zatrnulo, protože Jan Švub má již od zahájení vyhranou pozici a pořád jí nedokáže přesvědčivě uplatnit a v partii Honzy Smejkala se začínají dít věci, Honza obětoval figuru a je jasné, že remíza to nebude. Jan Švub celou partii bojoval víc se začínající nemocí než se soupeřem a nakonec přeci jen vyhrává, takže je rozhodnuto 4,5:2.5 a hraje se už jen jedna partie. Honza v koncovce nechává soupeři dokonce celou věž, takže má o figuru a věž méně, ale 2 pěšci na předposlední řadě se rázem proměňují v Honzovu dámu a je rozhodnuto. Tato partie byla nejkrásnější v celém zápase a celková výhra 5,5:2,5 je velmi důležitá.