Ještě před novým rokem 2009 si pro nás Adam Sodomka připravil zajímavý článek o šachové historii a osobnostech šachu od počátků až po 19. století - tzv. první dekády.
Šachy, vznikly, ovšem v jiné podobě, než je známe dnes, již v 5. století n. l. v Indii a odtud jej rozšířili portugalští mořeplavci přes Španělsko do Evropy. U nás o nich máme zprávy od 11. století. Roku 1283 vznikla, Libro de los Juegos (Kniha her), která je první čistě západoevropské knižní dílo, které mimo jiné pojednává i o šachu. Rukopis španělského krále Alfons X. Kastilského obsahuje na 98 pergamenových listech 150 malých kreseb šachových pozic.
Ale revoluční byl až rok 1497, kdy španělský katolický kněz Luis Ramirez de Lucena (1465 -1530) vydal vůbec první tištěnou šachovou učebnici. Kniha znamenala zavedení dnešních pravidel, pohybu figur a vznik šachové literatury, kterou dnes už reprezentuje desetitisíce svazků. Právě šachová literatura byla základním a nenahraditelným prostředkem rozvíjení šachového umění.
Vůbec prvním teoretikem, byl až portugalský mistr Pedro Damiano (1480 - 1544), který jako první uvedl, že každý hráč musí mít po pravé ruce bílé pole. V roce 1512 vyšla v Římě jeho tištěná kniha věnovaná strategii hry a šachovým zahájením. Napsal, že nejlepším odpovědí na 1.e4 e5 2.Jf3 je 2...Jc6, zatímco 2...d6 (nyní zvané Philidorova obrana) je horší a správně odsoudil 2...f6 (poněkud nespravedlivě nyní zvané Damianova obrana) jako nejhorší způsob pokrytí pěšce e5.
Ale první velkou osobností se stal Španěl Ruy Lopéz (1540 - 1580). Roku 1560 porazil během své návštěvy Itálie tamní nejlepší mistry, mezi nimi i Leonarda de Curtim (1542 - 1587). Roku 1561 vydal nejvýznamnější teoretické šachové dílo 16. století, Knihu o vynalézavosti a umění hry šachové. V knize Lopéz kladl důraz na pěšcovou strukturu ve středu šachovnice a jako první analyzoval Ryu Lopézovu hru - u nás známou jako Španělská hra, ve které po 1. e4 e5 2.Jf3 vyvrací tah 2. .. Jc6 tahem 3. Sb5 a doporučuje 2. .. d6, jak později učil F. A. D. Philidor. Jeho kniha ještě neuznávala rošádu, ta se uchytila až v 17. století a v 18. století byla přijata pravidla na její používání, ale až roku 1972 byla přijata poslední podmínka jímž znemožnila provádět rošádu vertikálně pomocí pěšce proměněného na sloupci e ve věž. Tento způsob rošády byl „objeven“ nizozemským šachistou Maxem Pamem.
Vůbec prvním měření nejsilnějších hráčů se konalo v Madridu na dvoře krále Filipa II v letech 1574 a 1575. Zde se roku 1575 konal zápas na tři vítězné partie mezi španělským šampiónem Ruyem Lopézem a italským mistrem Leonardem de Curtim, kterého pro malou postavu přezdívali "Il Puttino" - "Chlapeček". Leonardo de Curti nejprve první dvě partie prohrál (údajně úmyslně, aby se atmosféra utkání vyhrotila, jiní však tvrdí, že z nervozity, že hraje před španělským králem), pak ale všechno vyhrál a Lopéze porazil v poměru 3:2 a získal tím odměnu 1000 zlatých dukátů a jeho rodnému městu Cutri v Kalábrii král za vítězství odpustil daně na dvacet let. Poté Leonardo de Curti odcestoval do Portugalska, kde v Lisabonu před zraky krále Sebastiána I. porazil nejlepšího (a podle dochovaných zpráv i velmi nadutého) portugalského hráče El Murra. Leonardo de Curti zemřel v Neapoli, údajně byl otráven svým sokem kvůli lásce.
Další, kdo se turnaje v Madridu účastnil, byl italský námořník Paolo Boi (1528 - 1598). Po Leonardovi, nejlepší hráč Itálie. Paolo Boi v Madridu porazil všechny soupeře, kromě Leonarda. Roku 1549 vyhrál šachový zápas s papežem Pavlem III., který mu podle všeho poté nabídl hodnost kardinála, kterou však Boi odmítl. Při jedné plavbě do Itálie byl Paolo Boi zajat alžírskými piráty a prodán do tureckého otroctví. Jeho pán mu však vrátil svobodu, když mu Boi vyhrál v šachách značnou peněžní částku.
Mezi vynikající hráče té doby patřili i špatněl, Alfonso Cerón (1535 - ???), druhý nejlepší ve Španělsku, účastník legendárního turnaje v Madridu a italský šachista Giulio Cesare Plerio (1548 - 1612), považovaný za nejlepšího v Itálii koncem 16. a počátkem 17. století. S jeho jménem je spojován vznik italské školy, pro kterou je charakteristické otevřené pozice, rychlý vývin figur, kombinační bouře a drtivé matové útoky. I on se účastnil prvního mezinárodního šachového turnaje v Madridu. Po návratu do Říma byl dvořanem u známého milovníka a mecenáše šachů sorentského vévody Giacomo Buoncampagne. Jeho spisy, uchované v rukopise, rozebírají mnohá zahájení. Psal v nich již o sicilské hře a rovněž se zabýval i o dámský gambit. Vydány však byly až roku 1874. V roce 1606 byl poražen v zápase s Geronimo Casciem
Dalším Italským mistrem byl doktor práv, Alessandro Salvio (1570 - 1640). Roku 1598 porazil v Neapoli Paola Boiho, tři dny před jeho smrtí. V roce 1634 vydal biografii Leonarda da Cutri psanou románovou formou s názvem Il Puttino, altramente detto, il cavaliero errante, sopra il gioco de' scacchi. Ve stejném roce založil v Neapoli šachovu akademii. Je po něm také pojmenována varianta přijatého královského ambitu: 1.e4 e5 2.f4 exf4 3.Jf3 g5 4.Sc4 g4 5.Je5 Dh4+ 6.Kf1.
Žákem Alessandra Salvia byl Ital Gioacchino Greco (1600 - 1634), první šachový profesionál a nejlepší světový hráč. Už ve svých 14 letech porazil svého učitele Alessandra Salvia. Greco významně obohatil teorii zahájení a s jednoduchou přesností porážel všechny své soupeře. Svým kombinačním pojetím hry a analýzami systémů zahájení ovlivnil vedení šachových partií na dalších sto let do budoucnosti. Některé jím uvedené varianty italské hry (1. e4 e5 2. Jf3 Jc6 3. Sc4 Sc5), vídeňské hry (1. e4 e5 2. Jc3) a královského gambitu se v příručkách přetiskují dodnes. Jako profesionál působil ve všech evropských metropolí (Řím, Paříž, Londýn, Madrid, Antily). V roce 1619 vydal v Římě sbírku 150 partií a léček. V roce 1626 Greco odcestoval do západní Indie, kde roku 1634, na jakousi tropickou nemoc, pravděpodobně zemřel.
Greco byl posledním velkým hráčem první šachové dekády, ve které dominovali šachisté z Apeninského a Pyrenejského poloostrova. Po jeho odchodu následovalo téměř 100leté vakuum, které zaplnili až v 18. a 19. století francouzští a angličtí šachisté. Lepší hráči se už v Itálii nebo ve Španělsku nikdy nenarodí.
Přehled nejlepších hráčů: