Rozhodně již dávno není sobota 16. června a my před sebou nemáme dalších 5 kol na MČR družstev mladších žáků. Je mi líto, že reportáž postrádá na aktuálnosti, ale v květnu a červnu jsem byl maximálně možně vytížen a přeci jen jsem po poslední mistrovské akci naší mládeže musel dát přednost škole. :) Navíc proběhl zajímavý test návštěvnosti našeho webu a lze konstatovat, že v poslední době trháme rekordy. Akorát z trochu jiného pólu než v době nedávné. Jak to tedy probíhalo dál?
V sobotu ráno jsme narazili na Beskydskou šachovou školu, která nás jako první na turnaji porazila. Její vítězství však nebylo tak snadné, jak napovídá samotný výsledek (1:5), jelikož Ondřeji Švandovi se partie v závěru otočila a celkově nás mladí frýdečtí šachisté přehráli až po velkém boji, kdy se nakonec projevily jejich větší zkušenosti a několikanásobně větší herní praxe a trénink.
Do 4. kola nám IM Šimáček nalosoval soupeře z Českých Budějovic. Nedávno obnovená budějovická šachovitá škola má dle mého názoru velký potenciál a určitě o ní v budoucnu ještě hodně uslyšíme. Soupeře jsme museli respektovat, jelikož nás o 14 dní dříve připravili o body na 50. Šachových Zaječicích. Tentokrát jsme však zápas kontrolovali a zvítězili (5:1).
A je to tu! Střetáváme se v derby s celkem, který známe ze všech nejlépe – pardubickými Polabinami. V krajském kole jsme pardubický tým porazili a ani v Olomouci jsme o prohře příliš nepřemýšleli. Soupeř až do pátku vyčkával se zapsáním Jerguše Pecháče ze Slovenska. V sestavě již nechyběli bratři Žejdlíkovi. Velmi brzy bylo jasno na zadních šachovnicích, kdy Ondřej Švanda prohrál s Tomášem Ludvíkem a Lukáš Pavlíček přehrál Erika Žejdlíka. Na ostatních 4 šachovnicích se mi naše pozice poměrně dlouho líbí a vypadá to na menší nervy než v Lanškrouně. Opak však byl pravdou. Dan na jedničce přehlédl vítězné pokračování a o několik tahů později v kombinaci zapomíná na mezitah a je o figuru „kratší“. Jakub Nešpor z poziční převahy nakonec nevydoloval víc než remis. Honza Tulis přehrává s kvalitou víc v časovce hrající Vilmu Hofmanovou. Realizace sice nebyla nejpřesnější a Vilma měla celkem zajímavé možnosti protihry, ale čas je sviňa! :) Polabiny nakonec dostaly šanci v zápase i zvítězit, jelikož Lucka Ambrožová ztratila kvalitu a musela začít bránit dvojicí střelců proti střelci a věži a několika pěšci na obou křídlech. Hrála to však vynalézavě a dostala Patrika i na 10s a méně. Polabinský kapitán zareagoval nabídkou remízy, kterou jsme přijali. Nakonec 3-3.
Soupeřem nám je Ortex Hradec Králové. Ve všech dosavadních zápasech jsme fungovali jako tým. Pokud se někomu partie nevydařila, někdo jiný to vynahradil a celková forma hráčů byla slušná. S Ortexem jsme prohráli nejtěsnějším možným rozdílem 2,5-3,5 a dlouho jsem obratu nemohl uvěřit. Materiální nebo výrazné poziční výhody jsme měli především u Honzy a Lukáše a v obou případech to bylo s nulou. Není však čas na nějaké dlouhé rozbory nevydařeného zápasu. Jsou před námi ještě tři kola a pořád je šance zkusit vysněnou medaili „urvat“.
Po prohře však přichází i nepříznivý los v podobě zálohy Beskydské šachové školy. Její hráči se především v úvodu turnaje prezentovali velmi dobrou hrou (chvíli v průběžném pořadí figurovali i před svým áčkem). Zápas však zvládáme až nečekaně snadno a vítězíme 4-2.
Los nedělního kola nás svádí k souboji s výkonnostně srovnatelným soupeřem z Táboru. Nic jiného než výhra nás za vysněnými cíly neposune. Zápas je to dramatický. Dlouho to vypadá, že bychom mohli vyhrát nejtěsnějším možným rozdílem, nakonec je z toho však „jen“ remíza. 3-3
Do posledního kola tak nastupujeme s vědomím, že medaile je možná již jen za nepředstavitelně šťastných okolností. Hrajeme s Lokomotivou Brno. Sice mírně zklamaní, chceme však v posledním zápase vyhrát a podtrhnout slušnou formu během celého turnaje. Rychle vedeme 3-0, avšak stále nemůžeme ten půlbodík nikde „urvat“. Prohráváme na 1. a 6. desce a vše tak zůstalo na Honzovi Tulisovi. Ten se v oboustranné časovce trochu natrápil s nelehkou koncovkou na šachovnici, ale nakonec svoji soupeřku udolal. 4-2
Naše družstvo tak po dodatečné kontumaci jednoho z družstev končí na vynikajícím 4. místě! K medaili bylo opravdu blízko, ale i tak je to náš nejlepší v soutěžích družstev mládeže a všem hráčům za něj patří náležitý dík!
Fotogalerie:
Pavel Holásek
Jsem zahanben; já dlužím ještě podrobnější reportáž z Kunětic ...