Hned první neděle nového roku patřila v kalendáři soutěžnímu utkání KP2 - východ. V posledním zápase jsme získali 3 body s podobně „namočeným“ Jablonným nad Orlicí a přiblížili jsme se tak k hlavnímu předsezónnímu cíli – záchraně. Dnes nás čekal „zájezd“ do vzdáleného Letohradu. Sestava se nám tentokrát se Sodíkem skládala velmi jednoduše, téměř všichni hráči měli zájem hrát, tedy až na Lukáše, který je po nemoci. Ještě v neděli při probuzení bylo všechno až nečekaně příliš snadné.
V 8.45 hod. (čas srazu u pošty) přichází sms od Pospyho, že objímá záchodovou mísu. Po rychlé domluvě na téma: Tak komu?, Sodík bere telefon a vytáčí Moniku. „Vytočit“ se mu ji povedlo, naše dorostenka poličské šachové srdíčko nezapře a za 10 minut jsme ji nabírali před domem. Předpokládaný příjezd do Letohradu tak příliš narušen nebyl. Ale to bych kdesi za Litomyšlí nesměl spatřit, že ručička stavu nádrže leží na samém dně („hladové oko nesvítilo“, nebo možná už dávno zhaslo). V hlavě promítám reliéf trasy Litomyšl - Ústí nad Orlicí a vím, že pokud se dostaneme pod Andrlův chlum, je to v cajku. Režim jízdy jsem změnil na úsporný, což asi po trase Polička - Litomyšl hůř chápal Radek, ale teď už každopádně ví.
Doplazili jsme se k benzince, natankoval jsem to, co bylo jsem měl, otočil klíčkem a nic! Baterka to s prázdnou nádrží asi nedala. Po 10 minutovém marném hledání startovacích kabelů (vyndal jsem všechny věci z kufru, které jsem měl připravené na zpáteční přestup na směr Olomouc), jsme se pokusili favorita roztlačit, avšak tato část Ústí moc zvrásněna ani jinak pro nás výhodně geomorfologicky narušena rozhodně nebyla a auto ani „neškytlo“. Moniku jsme naložili k Radkovi a ti se v 5 vydali vstříc místu, kde v životě nehráli (trochu mi to připomíná jeden zápasový výjezd epizody Okresního přeboru). My jsme mezitím naštěstí našli člověka, který „nás nastartoval“ a s asi 15 minutovým zpožděním vyrazili za Radkem. Příběh nekončí…
Do Letohradu jsme dorazili cca 10:25, Ondru se Sodíkem jsem vyložil před sokolovnou (každá minuta drahá, že?) a jel nahoru na náměstí – to by bylo, abychom to z toho krpálu pak nerozjeli… Po otevření kufru, kde by se v cestovní tašce měla nacházet propiska, „mě málem štrejchlo“, taška zůstala v UO u benzinky! Nevím jak, ale auto nastartovalo a taška u benzinky naštěstí po cca 30 minutách byla! Radši se nikdo neptejte, co v ní bylo. Teď už šlo jen o to, jestli stihnu hodinovou čekačku. 10:57 projíždím poslední přejezd a 10:59 zabouchávám dveře a alá Usain Bolt si to mířím do 1. patra letohradské sokolovny. Do místnosti jsem vtrhl jako tatranský orkán, zahrál tah a vrátil se zamknout auto. Krásný pocit, když jsem sešel schody, otevřel venkovní dveře a letohradský kostel právě odbíjí jedenáctou! :)
Když jsem se vrátil, moji euforii se pokusil narušit domácí boss Řehák, který se mě snažil přesvědčit, že už to bylo o minutu po, ale já si stál za svým (letohradský kostel mi budiž svědkem) a ani soupeř a zároveň rozhodčí v jedné osobě nic nenamítal.
Na začátek bych chtěl poděkovat domácím, že nám nabídli za dopravní problémy nějaký ten čas navíc, ale už samotný Radek je jako první na místě odmítl.
Konečně už k šachové části:
Letohrad byl před tímto kolem 2. týmem tabulky, který však ještě neztratil ani bod a za první Moravskou zaostával jen na bod o skóre. Při včerejším pohledu na soupisky a reálné hodnocení našich možností, jsem doufal, že v sestavě, ve které jedeme, bychom i nějakých 35 % na neprohru mít mohli. Po „ztrátě“ Pospyho se to o dost snížilo.
Až když teď hodnotím absurdnost celého dnešního dne, vůbec se nedivím tomu, že jen já jsem byl jediným, kdo z Letohradu odjel s nulou! :)
Prohrál jsem jako první, chybu v zahájení soupeř rázně ztrestal a zcela zaslouženě vyhrál.
Bylo to však již v době, kdy rozsekal i Tulda svého soupeře. Získal věž a před ztrátou druhé, vyšperkovanou matem, soupeř raději vzdal.
Celý bod přidal Patrik, který ve střední hře vytvořil přetaženého volného c pěšce, na kterého to nakonec i v koncovce vyhrál. To však jen díky tomu, že pro mě neznámým způsobem Patrikův soupeř přišel o svého postouplého volného a pika. Otázka je, jestli to byla jeho výhoda nebo slabina, to ukáže až dodatečný rozbor.
Remízu přidal Radek, který v poslední době slušně hrajícího Adama Lorence, připravil o rošádu v oblíbeném zahájení Garryho Kasparova a ten s dělbou bodů tentokrát zřejmě rád souhlasil.
Další půlbod dodává, po jak jinak než divočině, Sodík. Zcela komická situace nastala, když měl soupeř v jednom tahu možnost odtažného šachu a zároveň i dvojitého šachu, ale nic víc než pěšec z toho nebyl. I Sodík měl však na šachovnici několik protihrozeb a po cca dalších 8 tazích přijal nabízenou remis. Dle výsledku domácí analýzy byla půlka prý tím nejlepším, co se z pozice dalo „vytřískat“.
Partie Ondry Schaffera moc záživná nebyla. Oba soupeři tam nějaké stále hrozby měly, po výměnách se však Pepa Lorenc jistil věčňákem.
Povedenou partii sehrála Monika, která dnes soupeře pěkně přehrála. Do koncovky přešla s 3 pěšci navíc a po vykrytí základních hrozeb její soupeř kapituloval. V tuto chvíli jsme zvítězili (4,5:2,5).
Jako poslední dohrával Ondra Švanda. Když se ještě tahalo u Moniky a Ondry S., nabídli jsme ve věžovce s různopoláky remis, kterou Jiří Řehák odmítl. Po prakticky vynucené výměně věží a nejtupější koncovce různopoláků, kterou jsem za poslední rok viděl a při vědomí celkové prohry, se domácí hráč zdráhal požádat 10 letého hráče o remis za situace, kdy se tahalo už jen střelci. Tuto trapnou situaci jsme vyřešili tím, že Ondra podruhé nabídl remízu, sice až po tahu a s nějakou časovou odmlkou, nabídka remízy to však je a domácí hráč by z toho vysekal maximálně časovou bonifikaci. Po více než 5 minutovém přemýšlení Řehák znechuceně a bez podání rukou podepisuje partiář a partie i zápas končí. Končí gestem, které do sportovního světa rozhodně nepatří. Ale i s prohrou od papírově slabšího celku se dá žít. 5:3
Dnešní zápas nám vyhrálo naše mládí. Není to tak dlouho (2 roky), kdy jsme v Letohradu hráli s dnes již dorostenci a juniory a taky jsme zde vybojovali 3 body. Je fajn, že předchozí ročníky nahrazují další, neméně kvalitní.
Zpáteční cesta proběhla snad již v pořádku, já jsem naskočil na vlak v České Třebové a kluci už se taky ozvali. :)
V autě jsme mysleli, že největší radost uděláme šachistům Moravské Třebové, kteří ovšem taktéž ztratili s posíleným Ústím nad Orlicí C. Boj o postup do KP1 tak bude ještě velmi zajímavý! Právě s okresním rivalem se střetneme v domácím zápase následujícího kola. Nezapomeňte na vypsané prémie! :)
Pavel Holásek
Tak to bylo drama!